Pouť na sv. horu Grabarku, 3. část

Tak to je neuvěřitelné, že jsem se ktomu psaní taky dokopala:o).

Na liturgii přišla i bývalá igumenka, to se pozná tak, že má velký kříž. Teda, mohlo jí být 80, ale bylo vidět, že Pánu nic neodmítne. Dokonce i klečela a potom jí pomáhaly vstát....to bylo úžasné, chodící modlitba vzdálená ode mě 2 metry. Celou liturgii mi to nedalo a pokukovala jsem po ní. Přišla mi tak krásná, celá Jeho. Nechala jsem si to ale pro sebe a jen jsem sledovala, ale nenápadně:o). A duchovní tatík mi opět viděl do hlavy. Po liturgii mě popadl za ruku a vedl mě k ikonostasu, kde stála i bývalá matka igumenka. Tak jsem se otce ptala, kam jdem a on mi řekl, že pro požehnání. Jakou velikánskou nepopsatelnou radost jsem v tu chvíli měla, co všechno by Ježíš pro své děti neudělal. Přiznám se, že mě trochu pobolívalo břicho:o). Přišli jsme k té svaté matce, hned jsem poznala, že přede mnou stojí o holi sama POKORA. Hned od otce vzala požehnání a otec jí začal říkat, že mám požehnnání od vladyky k tomu, že můžu pobýt v monastýru ve Zwierkách a že ji prosí o modlitby za mě. Hned mě objala, nepopsatelný, ještě když si na to teď vzpomenu:o). Rychle jsem jí políbila ruku a víte co udělala? Políbila mi taky ruku, dokázala to tak rychle, že jsem ani nestačila ucuknout. Nemohla jsem říct ani slovo, nešlo mi to. Svatá matka se zeptala na jméno, otec odpověděl Miroslava a ona kývla hlavou. Otec mě odvedl.... A já cítila, že Ježíš je tak blízko:o)

Potom už to šlo ráz na ráz, vydali jsme se na cestu směr monastýr Jableczná. Tam jsme chvíli pobylu u bratrů, ale co vám budu povídat, jak se mi nechtělo zpátky do Čech, ne, vůbec se mi nechtělo..... Ale odvezla jsem si ohromné bohatství, ověnčená milostmi od Ježíše, které jsem si ani v nejmenším nezasloužila.

V létě se znovu chystám do Poska, ale všechno je na Něm. Mám požehnání od samé plnosti kněžstva, které mi otec vyprosil.... Jsem připravená udělat cokoli, co si bude Pán přát. Nemyslím, že mě bude v klášteře čekat nějaká relaxace nebo snad uspokojení, nezčeřený klid..tak to je to poslední, co čekám. V Polsku takové návštěvě kláštera říkají POSLUŠANIE, tak to sranda nebude. Ale chce-li to Pán, chci to i já