Pouť na sv. horu Grabarku, 2. část

         Konečně jsem se donutila k tomu, abych napsala druhou část, že mi to ale trvalo.

            Z Kleszczel jsme vyrazili po sv. liturgii směr Zerczyce. Oficiálně jsme měli našlápnout jen asi 25 km, ale několikrát nás upozorňovali, že si k tomu vždycky musíme přičíst tak 5 km:o). Do Zerczyc jsme dorazili kolem šesté hodiny a naše otce napadlo, že bychom mohli zase přespat v Kleszczelech, tak se nám tam líbilo:o). Naskákali jsme do autíčka o. Damiána a jeli jsme. Fakt jsem žasla, my jsme se pěšo hrabali 25 km celý den a autem jsme tam byli co by dup.

            V pondělí jsme se vzbudili, měla jsem hodně divnou náladu. Byla jsem moc šťastná. Od Grabarky už to bylo jen pár kilometrů, ale taky mi bylo líto, že už brzy budeme muset jet domů:o(. Otec Damián nás odvezl do Zerczyc a pak už to bylo na sv. horu jen 11 km. Vypadalo to, že už nikoho nohy nebolí, skoro mi přišlo, že v tu chvíli bychom byli schopni jít  ještě hooodně daleko.

            Už nevím, v kolik hodin jsme došli na Grabarku. Chvílemi mi přišlo, že jsme na kolotočích. Čím jsme byli blíž ke klášteru, tím víc bylo okolo nás stánků s všelijakýma zbytečnýma tretkama, všelijaký naprosto zbytečný krámy, který jsou k ničemu…. Nejprve mi to lezlo na nervy, ale pak přestalo:o). Potom už jsme prošli branou monastýru na sv. hoře a zamířili k jednomu z kostelů. Ten se oběšel třikrát po kolenou. Já jsem OSTUDA a nešla jsem. Neměla jsem fáče, to je pěkně blbá výmluva, jednou mě to bude mrzet…

             Potom jsme šli na oběd, jako zahraniční hosti jsme měli plno výhod. Všude kolem pobíhalo hodně mnišek, člověk nevěděl, kam koukat dřív, v tom mi to připomnělo Velehrad:o). 1 den na Grabarce utekl tak nepředstavitelně rychle…v chrámech se pořád něco dělo… Přiznám se, moc jsem si přála, aby ten den nikdy neskončil.

             Večer jsme se opět úspěšně přifařili na večeři, to byl pro mě vrchol programu. Tolik biskupů pohromadě:o))) to jsem brala požehnání všema čtyřma. Největší radost jsem měla z toho, že jsem našla i biskupa Jakuba (ten, který mi požehnal v Dojlidech) a dostala jsem znovu požehnání, pro představu:o)

http://orthphoto.net/photo.php?id=24030&id_jezyk=2

              Celou noc se sloužili panychidy u hrobů, zpovídalo se, lidé se modlili a někteří taky spali, třeba my:o). Bylo několik liturgií za sebou, my jsme šli na liturgii od 4 hodin ráno, dodnes za to děkuji Pánu Bohu, že jsme šli zrovna na tuhle. Sloužil vladyka Řehoř a teď opravdu nepůjde slovy vyjádřit nic. Svatý člověk, tělo sice má na zemi, ale jinak už je myslím u Pána Boha. Pro představu:o):

http://orthphoto.net/photo.php?id=24081&id_jezyk=2

              Ach jo, to bylo moc fajn, nezapomenu:o).Narozdíl od ostatních biskupů, ke kterým jsem si šla pro požehnání, se mě hned ptal, odkud jsem, atd…. Bylo vidět, že ho jeho ovečky opravdu zajímají.