Pouť na sv. horu Grabarku, Polsko 2008

10. 9. 2008 18:40
Rubrika: Nezařazené

         Ahojky, pokusím se s vámi podělit o zážitky z poutě na Grabarku. Tohle je první díl a možná, že bude dílů i víc, když mě to teda bude bavit psát. Ono je něco jiného o tom psát a něco jiného to prožít. Takže, když budu mít pocit, že mé zážitky budou nesdělitelné, tak se na to vyprdnu.

         Z Litoměřic jsme vyrazili 12. srpna, mám takový pocit, že bylo kolem půl jedenácté hodiny. Byli jsme čtyři – můj duchovní otec archimandrita Marek, igumen Damián, moje kmotřička Libuše a já. Jeli jsme autem otce Damiána, Lada na plyn. Cesta byla jako noční můra.

         Specialitka Polska – na dálnicích jsou přechody, semafory. Teď se nemůžu přestat smát, bylo to pořád dokola. Jeďte 70, jeďte 50, pozor radar, jeďte 70, pozor přechod, pozor semafory a takhle to bylo pořád dokola, dálnice jako vyšitá….. Poslouchat řeči otce Damiána, to bylo žrádlo:o).

          Hlavu mám děravou, nepamatuji si, jak dlouho jsme takhle popojížděli, ale takových 13 hodin určitě. Asi kolem 2. hodiny ráno jsme to zapíchli u jedné benzínky zhruba 40 km od Bialystoku. Vstali jsme něco po půl šesté ráno a pokračovali jsme v cestě.

          Dorazili jsme do Bialystoku a tam jsme si prohlédli chrámy, mooooc pěkné:o). A potom jsme jeli na čumendo do mužského kláštera Suprasl. Jukněte na fotky z Grabarky, tam mám Suprasl taky vyfocený. Tam se mi vážně moc líbilo. Bylo nám řečeno, že ještě v roce 1984 tam byla jen hromádka sutin a pár skorozbouraných domů. A v roce 2008 tam mají dva chrámečky, muzeum ikon, atd… Zkrátka a dobře to tam vypadá úplně úžasně, sláva Tobě, Bože náš, sláva Tobě. Dobří mniši nás ubytovali v monastýru a měli jsme opravdu pohodlí, jako v pohádce.

           A teď je tu první můj zážitek, který je téměř nesdělitelný. Otec Sáva, zdejší mnich se pro mě stal vzorem opravdové pokory. Myslím, že na toho člověka nikdy nezapomenu….

           A už to bylo tu, probudili jsme se a bylo 14. srpna, naše pouť začíná!!!! Vychází se z Dojlid, což je vlastně část Bialystoku, myslím. Pouť začala liturgií ve zdejším chrámu, který je zasvěcen sv. Eliášovi. Už to samotné pro mě byl důvod k radosti, sv. Eliáš je můj oblíbený světec. Potom přišlo na svěcení křížů a byl tam i biskup Jakub. Právě narážíme na můj druhý, téměř nesdělitelný zážitek. Můj duchovní tatík mi zase jednou dokonale viděl do hlavy, vzal mě za ruku a protáhl mě k biskupovi. Potom požádal biskupa Jakuba, aby mi požehnal k tomu, že můžu příští prázdniny strávit tři týdny v klášteře v Dojlidech. A biskup požehnal, to je jeden z nezapomenutelných zážitků v mém životě. Jak to mám napsat?? Museli byste být na mém místě, abyste věděli….:o)))))) Sláva Tobě, Bože náš, sláva Tobě.

           Potom už jsme se vydali na asi 30 km cestu. První den ještě nohy skoro nebolely. Poutníky si rozebrali místní lidé, nanejvýš milí a pohostinní. Druhý den jsme našlápli asi 35 km, nemůžu říct, že nohy nebolely, ale co je důležitější, zázrakem nesmrděly:o))). To jsme doťapali do Hajnowky a krize byla na zápraží.

            Třetí den se naše česká výprava na několik hodin oddělila. Jeli jsme se podívat do národního parku Białowieża. Takže jsme na živo viděli zubry, zubroně, losa, divoká prasátka  a další zvířátka:o))) Moooc fajn. Pak jsme se připojili zpět k poutníkům, zrovna jsme dorazili na oběd. Bylo fakt děsný vedro a viděla jsem, že třetí den putování si už vybírá své daně. S poutníky jsme pak dorazili do Kleszczel, kde jsme byli pohoštěni přímo královsky…. Nocleh byl lux (ne, tohle slůvko nebudu používat, neboj, Míšo:o)) opravdu nepopsatelný, jako v bavlnce….

Konec první části, jsme zhruba v půlce

Zobrazeno 1284×

Komentáře

Jan Vybíral

Hééééj (-: to je pjekný
se těšim na druhou část

Theresie

máš to moc moc krásně napsané:-*

Zobrazit 7 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio